Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“. Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérový
Derek Hale, Teen Wolf | gif z: GIPHY Máme tu další článek a tentokrát je o návratu do tak "zbožňované" školy. Asi si pravděpodobně říkáte: Jéj, takových článků jsou teď desítky. Já říkám: Dejte mi šanci, možná vás překvapím. Zcela určitě jsme si všichni všimli hromady reklam, které oznamují blížící se návrat do budovy, kde se musíme poslušně hlásit, přemýšlet, jak jsme přišli na rovnici x = y, nebo kdo napsal Annu Kareninu. Při těchto reklamách mám chuť rozmlátit televizi a vsadím, že většina z vás taky. Kdo by se těšil na stereotyp: vstávání v sedm hodin, od osmi do půl čtvrté (při nejlepším) sedět v lavici a zapisovat si, co učitel řekne? Ti pilnější se učí ze dne na den... existuje vůbec někdo takový? 😂 No a ti, co to tak neprožívají, se učí když hrozí nějaká písemka. A když už se na tu písemku naučíte, čeká vás známka a pak se hned přejde na novou látku. Tak to funguje snad na všech školách. Mě to nebaví! Ano, najdou se tam předměty, dny, kamarádi, které jsou výjim